Magie





Magie

Původ slova magie je nejasný. Podle starších hypotéz toto slovo pochází ze staroperského slova maguš, které znamenalo kněz, ale i moc anebo velikost, a byli tak oslovováni zoroastričtí hvězdopravci v Médách. Moderní výzkumy odvozují toto od slova maha, které v sanskrtu znamená moc. Taktéž v latině slovo magnus znamená velký, v řečtině pak megas znamená mocný, z čehož patrně vznikl výraz mageia - kouzelnictví.

Obecně lze říct, že magie je nejvyšší hermetickou vědou a zároveň potvrzením hermetismu jako myšlenkového proudu. Jako taková si klade za cíl naučit se ovládat přírodní zákony a lidi, přičemž k tomuto cíli používá prostředků, které jsou z vědeckého hlediska často nepotvrditelné anebo přímo mu odporující.

Přesto i magie se dělí, stejně jako různá vyznání, náboženství apod. K tomu, co zná většina z nás jako magii z různých dostupných knih lze pojmenovat a zařadit magii spíše do šamanismu (není hanlivé slovo).

Nejznámější dělení rozděluje magii podle magické praxe na bílou a černou magii, problémem tohoto dělení je, že magie za hlavní nepovažuje prostředek, ale cíl, jímž je mág veden, což je málo známý fakt a mezi laiky často panuje přesvědčení, že záleží právě na prostředcích. Navíc magický cíl se poměřuje poměrně složitou úvahou o tom, zda je či není pro objekt přirozený. Proto považovat démonologii za černou magii je velmi zkreslující a nepřesné, černá magie usiluje o cíle, které jsou proti vůli toho, vůči komu je použita. Bílá magie je pak taková magie, která je vedena eticky nezávadným cílem. K tomuto dělení bývá přidávána ještě sexuální magie označovaná jako červená, z hlediska přiřazení k těmto typům se podle mnoha odborníků jedná o zařazení spíše nešťastné. Přestože toto dělení je velmi problematické, stalo se nejpoužívanějším. Poměrně časté je, že fantasy literatura toto dělení používá špatně a např. milostná kouzla považuje za bílou magii, ačkoli mají eticky problematický cíl a jsou pro objekt nepřirozená. Do tohoto dělení je nutno zahrnout i kabalistickou magii, která je z hlediska praxe trochu specifická.

Magie je podrobena mnoha vědeckým zkoumáním, často se nedá vysvětlit, lépe řečeno podložit, vědecky ověřit. Vychází většinou od samotných zasvěcených, jejich zkušeností, praktik a rituálů. Z toho vznikají mnohé matné představy, pověry a různá rčení.

Z jedné strany se tak děje díky zneužití a strach z neznáma i moci manipulovat, ovládat, většinu děsí.

Pochopitelně jsou i výjimky, které to naopak přitahuje.

Dnes, díky internetu nalezneš spoustu afirmací, zaklínadel. Dokonce i jak zhotovit magické předměty, přivodit lásku, peníze aj.

U nás nejznámější je kniha stínů Silver Ravenwolf - bohužel, z mého hlediska, je tato kniha pouhým komerčním tahem. Pro začátečníka se může zdát být tato kniha vstupem do nového světa, pro pokročilého jistým rozčarováním. Pro zasvěceného - nepochopením mnohých převzatých pasáží, ironií a povrchností nad magii samotnou.

Bohužel i mezi mnohými knihami, se kterými se od devadesátých let minulého století roztrhl pytel, se najdou nic neříkající a plané věty o všeobjímající lásce. Mnohdy jsou převzaty a špatně přeloženy do češtiny. A ty, které by stálo za to nastudovat, jsou našemu jazyku ještě vzdálené. Magie sama o sobě by neměla vyvolávat strach, pouze respekt a sounáležitost s přírodou.

Pakliže doma praktikuješ kouzla, ani to o tobě neříká, že jsi čaroděj/ka. Nemáš-li dostatek pokory, trpělivosti a vykonáváš kouzla ze strachu, samoty (kouzlo na lásku), ke zbohatnutí (kouzla na peníze)…ap., je stále tvým cílem manipulace, která není v sounáležitosti a lidově řečeno, ať chceš nebo nechceš, má vždy obrácenou stranu mince, která v konečném výsledku pro tebe bude „rozčarováním“.

Nechtěj ovládat někoho, něco, neb sám se staneš v zajetí jiné moci.

Mocných úplňků a jiných dat lze využít k plnění nejrůznějších a rozmanitých přání. Doporučuji však vykonávat kouzla raději podle ověřených a zcela vyčerpávajících informací - tím je myšleno i s konečným cílem, výsledkem. Nebo za instrukce „hledače“, který nemá být prostředníkem k vyplnění tvého přání, ale učitelem (tedy tím, kdo řekne pro a proti) k danému rituálu. Používám schválně slovo hledač - nelze se označit za čaroděje hned po prvním vykonaném kouzlu. Mnohé čarodějnické vyznání netrvají na zasvěcení. Lze i samozasvěcení, ale i tady stále mluvíme o „hledači“.

Vždyť celý život je o hledání, nelze tedy říct i vystudování konkrétního oboru, že jsem odborník, až léta praxe mluví o dovednosti, umu. Teorie nám dává vědění, praxe zkušenost a poznání. Na začátek radím velmi dobře rozlišovat informace. Pokud by bylo všechno tak jednoduché praktikovat kouzlem, kterých je veřejně nespočet, pravděpodobně by si každý vytvořil doma svůj koutek a čaroval a čaroval a čaroval…

Vybírej, studuj, pokud chceš opravdu proniknout. Nic neuspěchej!.

Doporučená literatura: